Báseň - Kříže
Mgr. Erika Bábková
Křížům u cest natíráme stříbrné Kristy
to v rámci estetiky.
Snad památkáři nám za to vzdají díky,
jak se krásně třpytí, když Slunce do nich bije.
Svým dobrodiním jste si teda jistí
možná i fermeží natřeme rám celý
to aby nám kříže dlouho vydržely.
Stříbřenky na kamna sotvaže déšť smyje
a tak rok co rok o kříže u cesty
budou pečovat Kristovy dnešní nevěsty.
Bolestný úsměv zvýrazněný patinou,
ten prý je jeho díkem.
Však nikdo nevidí tu ránu pod hřebíkem.
Nikoho nenapadlo za 2000 let,
vytáhnout mu z těla jediný jeho hřeb.
Nikoho nenapadlo omýt mu ránu jedinou.
Proč tahat z těla rezavý ostrý nýt?
Jen ať dál takhle visí - nastříbřen jak má být.